Třetí kniha veršů výrazného představitele české poezie dvacátého století, v níž se biolog a básník zamýšlí nad otázkami života a smrti, nad člověkem, ocitajícím se v různých citových i existenciálních polohách.
Základním motivem a inspirací pro tuto sbírku jsou ovšem i vědecké poznatky, jež se dostaly do konfliktu a střetu se složitostí a mnohostranností života. I z tohoto důvodu lze tyto básně charakterizovat i jako snahu upozornit na rozporuplnou skutečnost, v níž je lidský život na jedné straně citově ochuzován a zjednodušován, na druhé jsou bagatelizovány nová zjištění a tendence z výzkumných oblastí. Dospět k souladu mezi těmito dvěma kategoriemi, tedy k vzájemnému prospěchu vědy a lidské existence, je nejen vznešeným cílem, ale i složitou záležitostí, mnohdy se vymykající jakékoli kontrole.