Osmá sbírka poezie jednoho z nejznámějších českých básníků 20. století, lékaře-imunologa Miroslava Holuba, která poprvé vyšla roku 1969.
Jeden z vrcholných opusů Miroslava Holuba, v němž dokázal propojit svůj charakteristický, strohý a úsečný volný verš s jakýmisi myšlenkovými zastaveními, které nejsou nepodobné velmi stručným esejistickým útvarům. Holub zkoumá s pečlivosti a důkladností vědce zdánlivě obyčejné předměty či události, ale dokáže v nich také vidět a pozorovat myšlenkovou devastaci, která prostupuje společenskou náladu po srpnové okupaci 1968 a jako zhoubná epidemická vlna roznáší apatii, rezignaci a beznaděj. A tehdy básník bytostně cítí, že je potřeba být schopen alespoň minimálního, třebaže asi zbytečného protestu. Protože "ve své marnosti, ve své zoufalé závaznosti slova, ve svém prvotním řádu zrození a znovuzrození je báseň pořád ještě nejvšeobecnější garancí, že se dá ještě vůbec něco dělat, že se dá něco dělat proti prázdnu, že nejsme odevzdáni, nýbrž že se odevzdáváme." Ačkoli…
Description:
Osmá sbírka poezie jednoho z nejznámějších českých básníků 20. století, lékaře-imunologa Miroslava Holuba, která poprvé vyšla roku 1969.
Jeden z vrcholných opusů Miroslava Holuba, v němž dokázal propojit svůj charakteristický, strohý a úsečný volný verš s jakýmisi myšlenkovými zastaveními, které nejsou nepodobné velmi stručným esejistickým útvarům. Holub zkoumá s pečlivosti a důkladností vědce zdánlivě obyčejné předměty či události, ale dokáže v nich také vidět a pozorovat myšlenkovou devastaci, která prostupuje společenskou náladu po srpnové okupaci 1968 a jako zhoubná epidemická vlna roznáší apatii, rezignaci a beznaděj. A tehdy básník bytostně cítí, že je potřeba být schopen alespoň minimálního, třebaže asi zbytečného protestu. Protože "ve své marnosti, ve své zoufalé závaznosti slova, ve svém prvotním řádu zrození a znovuzrození je báseň pořád ještě nejvšeobecnější garancí, že se dá ještě vůbec něco dělat, že se dá něco dělat proti prázdnu, že nejsme odevzdáni, nýbrž že se odevzdáváme." Ačkoli…