Básnická skladba Svatavy Antošové, výrazné české autorky poezie, prozaičky a novinářky, napsaná v devadesátých letech minulého století.
Drsné, nicméně nezpochybnitelné básnické gesto Svatavy Antošové je v této skladbě personifikováno ztrátou iluzí, která však v sobě zároveň nese zárodek vzepětí, vzpoury a souboje o zachování trvalých hodnot lidského života. Skladba udivuje přesnou analýzou vnitřního pnutí člověka, rozežíraného propastnými obavami, z jejichž sevření zdánlivě není úniku. Tato na první pohled beznadějná situace však slouží jako východisko ke snaze o nalezení očistné katarze. Jako v předcházejících sbírkách i zde omračuje autorka vodopádem metafor, v nichž je ukryta hluboká a nespoutaná obraznost, tryskající z nevyčerpatelného, prudce pulzujícího gejzíru, v němž se básnický monolog mění ve filozofické podobenství rozervaného světa.
Description:
Básnická skladba Svatavy Antošové, výrazné české autorky poezie, prozaičky a novinářky, napsaná v devadesátých letech minulého století.
Drsné, nicméně nezpochybnitelné básnické gesto Svatavy Antošové je v této skladbě personifikováno ztrátou iluzí, která však v sobě zároveň nese zárodek vzepětí, vzpoury a souboje o zachování trvalých hodnot lidského života. Skladba udivuje přesnou analýzou vnitřního pnutí člověka, rozežíraného propastnými obavami, z jejichž sevření zdánlivě není úniku. Tato na první pohled beznadějná situace však slouží jako východisko ke snaze o nalezení očistné katarze. Jako v předcházejících sbírkách i zde omračuje autorka vodopádem metafor, v nichž je ukryta hluboká a nespoutaná obraznost, tryskající z nevyčerpatelného, prudce pulzujícího gejzíru, v němž se básnický monolog mění ve filozofické podobenství rozervaného světa.