Druhá Hrabalova povídková sbírka vykazuje charakteristické znaky jeho pozdější tvorby.

Autor zde pokračuje v líčení originálních portrétů prostých a svérázných figurek s jejich životními trampotami a radostmi. Výraznou stránkou souboru je svébytný jazyk, jehož prostřednictvím podává Hrabal živé, svěží a přesvědčivé charakteristiky svých neobyčejně obyčejných hrdinů. Povídky oplývají lehkým humorem, laskavostí a zvláštní lyričností, některé jsou až dobrodružné, jiné romanticky básnické.