V šedesátých letech byl Ivan Wernisch jedním z vůdčích představitelů nastupující básnické generace. Jeho poezie se vyznačovala nevšední zkratkou, obrazností a nápaditostí, slovními hříčkami a nezvyklým zorným úhlem pohledu na všední věci. Vynikala rovněž snahou o průzračnost propojenou s až podmanivou naivitou, jež zároveň i byla důležitou součástí formálního plánu. Tento tvůrčí pohled zároveň poskytl Wernischovi možnost nahlédnout do jakési krajiny vytoužených představ, v níž kromě svébytného vidění doby a času nacházel i půvab i povzbuzení.