Čtvrtá sbírka poezie významného českého básníka, spisovatele, novináře a překladatele Ivana Wernische, která poprvé vyšla roku 1967. Dutý břeh ještě reprezentuje rané stadium Wernischovy básnické tvorby, lze v něm ale již zřetelně rozpoznat osobitého autora, který si "vypěstoval" svébytný typ obraznosti. Wernisch tu třeba pracuje s motivy loutek, které o dva roky později dokonce položily základ k jeho další samostatné sbírce. Jeho marionety se však setkávají v jakémsi podivném prostoru, kde je jim odepřen pohyb, kde vládne jakési bezčasí, letargie a netečnost. Je tu "pach kvítků z vypráchnilé zahrady", život oscilující na hraně otupělé veselosti a smrti, jsou tu kuriózní tvorové i "smutnohry". Svět zmrtvěl, propadl se do prázdnoty a temnoty a ani loď bláznů, obrůstající červivou révou, nemá šanci na přežití.