Pátý díl je příběhem vypravěčovy lásky a žárlivosti a zároveň gigantickým vnitřním monologem o hledání podstaty a smyslu života. V této části se opakuje téma nenaplněné lásky v příběhu Albertiny a vypravěče, naznačené již v Swannově lásce (2. část prvního dílu). Jako v předcházejících dílech i zde je dějová linie románu nevýrazná, nejde o souvislý sled událostí, ale o volné sepětí jednotlivých epizod, přerušovaných vsuvkami, úvahami či vzpomínkami a soustředěné především na vnitřní vývoj citu z hlediska vypravěče.